Rybí tuk 2003

 

Rybí tuk

 


 

 

Pocity plotu

Ploty se bojí o to co nestřeží
Nehnou se z místa na kterém záleží

Tomu co
nezměří
neuvěří

Pocity plotu plot po plotu pletou
Plotu po plotu cit pocity pletou
Ploty citu pocit o plotu pletou
Pocity popletu spletou tuplem

Ploty si stojí na tom co obklopí
Přecitlivěle hrají si na kopí
Bojí se toho co přes ně proniká
Stojí a stojí a život utíká

Co ploty
stále tak
opatrují ?

Chrání svá přání

 

Tříska

Voda se do řeky halí
O dno si hojí svůj chlad
Hledá co nemůže najít
Jako já

Všechno se zdá být tak blízko
Stačí se jen trochu hnout
Strom v sobě lomcuje třískou
Jako já

Jako němá dlouhá věta
Voda šumí jen
a čeká
Zda si neodpoví

Čeká zda už v sobě stačí

Vlny vytváří a ztrácí
Osamělou intonací
Pluje mezi slovy
Jako já

Strom v sobě ve kmeni
Třísky se drží
Jako by pod kůrou
měl lidskou kůži

A větve jako dlaň
Do vody hledí
Visí nad hladinou
A nepohladí

A vlnu za vlnou
Hladina roní
Že co teď nestihla
Už nedohoní

Těch věcí před sebou
Jenom kde začít
Času je bez konce – a nevystačí

A nevystačí
A nevystačí

 

Tíha

Toulá se v nás
tíha
zdvíhá
prachbídný prach

Jak skřípání
křídy
slídí
nám ve vzpomínkách

Toulá se v nás
tíha
Zvídá
kam až smí
kam až se smí …..

Tíha z procitnutí
Tíha zdání
Tíha z nevědomí

Tíha na zalknutí
Tíha větví
které tíha zlomí

Tíha nakupená
Tíha roztroušená

Tíha z pokušení
Svůdná tíha
Tíha zauzlení

Tíha k zadušení
Tíha věcí
které tíha změní

Tíha nedočkavá
Tíha vytrvalá

Táhne k zemi jak dlouhý plášť
Svírá srdce každému zvlášť
Říká že nás neporaní
Říká že je z našich dlaní
stvořená

 

 

Mlha

Mlha jak ústa
Široce narůstá
Nevidět nic – ale nepřestat
Nic -  ale nepřestat
Nepřestat

Jedinou větou
Na sebe dosáhnout
Do mlhy vstoupit a neminout
Vstoupit a neminout
Neminout
Neminout

Mlha bílé vlákno souká
Omotá se kolem nás
Žádný vítr nám ji z očí
Nerozfouká

Před mlhou nic nezachrání
Mlha nemá žádnou tvář
Tančí s námi v sobě valčík
Bez vyzvání

Mlha dlouhé vlákno souká
Omotá ho kolem nás
Žádný vítr nám ji z očí
Nerozfouká

Nic nás před ní nezachrání
Nemá žádnou svoji tvář
Mlha s námi v sobě tančí
Bez vyzvání

Mlha doutná celá staletí
Skrytá v jejich útrobách
Nepustí koho v objetí
Svírá

Ztracení jeden po druhém
Čekáme že kouzelná
Ruka záclonu shrne – že se neminem’
Neminem ‘ !

 

 

 

Lavina

Lavina se valí dolů do údolí
Nic ji v cestě - ani slova - nezpomalí
Jít proti ní ?
Prosit o ní ?
Lavinu
nikdo
nepřevalí

Lavina se valí nezadržitelně
Nemiluje svoje vězně
Valí přes ně
svoje nebe
které je
zebe

Lavina proteče - k sobě se uvelebí
La     -        te   -   xo       -      vě   bílé stráně
Vždy někoho její něha bíle dostihne
Vždy               je    ně      -     kdo     nezachráněn
 
Je nebo není ?
Je nebo není ?
Je nebo není ?


Na jediný západ dech i ústa  uzamkne
Na            zá   -    dech             us    -  ne při třasu
Jako každá ulita se tváří spřízněně
Jak              u- tvá     -        ří          něčí osud

Je nebo není ?
Je nebo není ?
Je nebo není ?

Bílá sklíčka v bílých brýlích
Bílá místa sílí

V bílé trávě leží bílé býlí
Bílá místa se množí
a sílí v nás

 

Chvíle

Chvíli příběh – chvíli přání
Chvíli mít a chvíli chránit
Chvíli soumrak – chvíli zdání
Chvíli kamsi vpoutaní

Chvíli dým a chvíli dýmka
Chvíli smrt a chvíli klinkat
Chvíli jehla do plátýnka
Chvíli křídla v housenkách

Chvíli lodí – chvíli bahnem
Chvíli tím kam nedosáhnem
Chvíli tím co nadbytečně
Ukrývá se v přesoleném

Chvíli stud a chvíli nádech
Chvíli soucit rozdovádět
Chvíli hrot a chvíli mládě
Chvíli sklo ve výkladech

Chvíli spánek – chvíli doutnat
Chvílí vůně – chvíli pouta
Chvíle slov a chvíli zídka
Chvíli chvíle následná

 

Tvář

Stéká mi tvář s obličeje
na polštář
Loužička nestálosti
Slaný lidský kalamář

Vypuštěná do dlaní
se lepí prstům na bříška
Bojí se
že na světle
zcela oprýská

Stéká mi tvář s obličeje
na polštář
Písmenka pochybností
Slabý lidský slabikář

Stéká mi tvář s obličeje
na polštář
Skrývá se jak téměř vytrhaný
lidský kalendář

Tvář mi stéká
dolů na polštář
O dlaně oddaně
se zachytá

Prosí ať se nehýbám
že nic se nikdy nevrátí
Že stéká jako modlitba
po vosku prokletí

Tvář pružinu napíná
a doufá že ji vymrští
Že steče jako bublina
po vosku neštěstí

Proteče mi prstama
a zbyde z ní jen ozvěna
Vrátí se do neznáma
kde je zrozená

- - - - - - - -

Sobě tváří v tvář
sedím s tváří v dlaních
Výslech už začíná

Každý brání svá
chybná rozhodnutí
Jen tvář je proklíná

 

Hodiny

Hodiny kapou
a o talíř
se plaše tříští
Fontánky vzpaží
a odplynou

Talíř se bojí
že poslední
je už ta příští
a tiše třese hladinou

Co se může stát?
Co se může stát?

Hodiny hoří
a plamenům
se vlasy kroutí
O pouhé nic
se rozplynou

Oheň se bojí
že narazí
na mokré proutí
až pohltí tu poslední
jedinou

Co se může stát?
Co se může stát?

 

Řeč

Roky stojí v řadě a neuhnou
Co se stalo vrací se ozvěnou
Je to slyšet v zrcadle řeči
Když na kolenou
Klečí

Řeč už nic nezajímá
Motá se jako opilá
Že ze své minulosti
Se nikdo nevyprostí
Řeč slova na smrt posílá

Celé roky hledání řešení
Vtíravý pocit že jsme tu poslední
Řeč se motá kolem své osy
O zapomění
Prosí

Jestli se neutrápí
Že ji kdo někdy pochopí
V zrcadle budoucnosti
Jsou jenom holé kosti
V řeči se všechno utopí

Řeči není do řeči
Řeči řeči nesvědčí
Řeči sluší nejkratší
Co se říká bez řečí

V řeči se stmívá
Osamocená
Řeč na mě kývá
Jako ozvěna
Která se válí
Na dně údolí
A stále vrací
To co přebolí